Druhý týden se od toho prvního značně lišil. Ve škole jsem téměř nebyl, zato doma jsem ji skrze úkol měl dost. Ale vynahradil to nově napadlý sníh, kterého teď máme fakt dost :).

Jak přežít norskou zimu

V pondělí jsem zašel na kurz Jak přežít norskou zimu, který pořádalo centrum aktivit (kam asi ještě půjdu na komunikační trénink). Na kurzu jsem se seznámil s dvěma Češkami, Martou a Nikol (tolik našinců jsem za celej Erasmus naráz nepotkal a to navíc jen ve skupince asi 12 lidí). Kromě jiného jsem potkal pár kamarádů z orientačního týdne. Zajímavé téma diskuze byl překlad Harry Pottera ‒ Australanka nečekala, že jsou jména postav a míst lokalizovaná. A poznámka pro Slováky: Nizozemci mají překlad ještě více lokalizovaný než my, Ron Lasička všechny pobavil :D.

Přednáška byla zábavná a přínosná, byť byl její obsah naprosto odlišný od toho, co jsem očekával. Ochutnali jsme rybí tuk, který Norové jí 2x týdně a přes polovinu z nich věří, že spolu s ovocem vyléčí 90 % nemocí. Zapíjeli jsme ho kakaem a sušenkami, které nám nutriční specialistka povolila jako vhodné, ale musí být doplněny 5 dávkami ovoce ‒ Norové preferují banány. Dozvěděli jsme se, že každý den máme vyjít načerpat energii ze slunce během krátkého dne (to se snáze řekne než činí, když jsou teď venku 4 dny pod mrakem), jinak budeme muset nabírat vitamín D jinak (třeba z těch ryb). Dále jsme si měli představit, že podlaha je led a učili jsme se chodit bezpečně po ledě (klást těžiště těla dopředu). Zrovna tato část mi připadla dost hloupá ‒ po ledě chodím celkem v pohodě a přitom nevím, kde mám těžiště (to je možná dáno tím, že nechodím po modrém ledě, tedy spíš v češtině průsvitném, který prý klouže nejvíc).

Nejlevnější pořádné maso v Norsku (tahle porce vychází na krásných 25 Kč). Takže tohoto ke zdraví 2 porce týdně, ale já bych ho mohl jíst furt.

Druhá část přednášky se věnovala aktivitám, které Norové přes krátké a chladné zimní dny dělají. Takže nám představili spoustu sportů, do kterých se můžeme v rámci NTNU zapojit. Pro mne třeba nejpřekvapivější informace byla, že se jezdí na vodácké výlety :). Z této části mám inspiraci na jeden příspěvek, kde budu chtít dost aktivity od čtenářů, tak jsem zvědav, kdy jej sepíšu.

Po skončení přednášky jsme mohli pokračovat v hraní kulečníku a ping pongu v centru aktivit, ale v Moholtu byla plánovaná velká koulovačka, která zněla zajímavěji. Využil jsem tedy zbytku času na vyptání se nutriční specialistky na informace o norských chlebech, dováženém ovoci a kypřícím prášku a utíkal se lépe obléci na bitvu.

Koulovačky

Na pondělní koulovačku jsem přišel trochu později a hledal jsem někoho, koho znám. V bitevní vřavě jsem rychle schytal kouli do levého oka a jen co jsem se rozkoukal, tak druhou do pravého (to byl vydařený začátek). Koulovačka nebyla organizovaná, jen jednou za čas se vytvořily 2 velké skupinky, které spolu tak minutu bojovali. O to víc jsme si mohli užít provokování debatujících skupinek, nebo jako debatující skupinka takového provokatéra pořádně ztrestat. Ačkoliv ten provokatér byl většinou člen skupiny :P, tak jak tak byl vždy pořádně pokryt sněhem.

Krásný neprochozený sníh před bitvou.

Abychom si těch 40 centimetrů sněhu pořádně užili, ve středu se pokračovalo větší a organizovanější koulovačkou. Pravidla byla instruována krásnou grafikou a dají se shrnout jako obdoba Capture the flag s tím, že úkolem je dovést živého vůdce týmu k protihráčově vlajce. Po zásahu je nutno se jít oživit na základnu.

Další obrázky pravidel: týmy, zásah, nezásah, čím jde házet od Paulo Benazet Montobbio.

První pokus se moc nezdařil, hodně vzdálené základny vybízely k velké opatrnosti, což ubralo na akčnosti. Takto byla po hodině hra restartována, tentokrát s bližšími základnami. To hru hodně zrychlilo a boje zatraktivnilo.

Stačí říci, aby po vás jako fotografovi všichni hodili sněhovou kouli a o tváře s úsměvy máte postaráno :).

Univerzita pod sněhem

A všichni studenti působí, že je tu ten sníh pořád.

V úterý jsem měl dokonce školu (to už je věc, kterou tady skoro neznám, týden 18. ‒ 24. obzvlášť, jelikož mi 3x odpadla výuka), takže jsem navštívil univerzitu plnou sněhu. Asi to ještě víc podtrhlo můj pocit, že jsem v Bradavicích ‒ stará budova vypadala se sněhovou kulisou impozantně.

Takto vypadá stará budova v noci.

Úkoly

Dost času jsem věnoval úkolu do Sub-symbolic AI methods, kde je naším prvním úkolem simulovat pohyb hejna ptáků. Pomocí 3 jednoduchých pravidel jde totiž simulovat na první pohled složité chování, které se opravdu hejnu ptáků podobá. Pravidla jsou:

• každý pták se snaží dostat do středu hejna,
• každý pták si chce udržovat rozestup od ostatních ptáků a
• každý pták chce mířit stejným směrem, jako okolní ptáci.

Tato trojice stačí k simulaci něčeho takového (vydržte alespoň 20 sekund). Mne na tématu zaujala i filozofická úroveň, ale to bych se rozepsal asi opravdu na dlouho, takže pokud si se mnou budete někdy chtít popovídat, tak toto téma může začít hodinovou debatu :D. Zaujat do tématu hejn, rojů a dalšího společenského chování jsem i zhltl článek na wired, který rozhodně mohu doporučit.

Na úkolu ani není tak složité jej naprogramovat (když pominu moje učení se vykreslování grafiky, které bylo o hodně kratší díky Michalu Plchovi ‒ veřejné díky), jako jej správně odladit. Napsat ty 3 pravidla zabere chvilku, ale přiřadit jim správnou váhu a vzdálenost působnosti je hlavní část úkolu.

Tak takto to zatím vypadá. Barevný jako v ukázce to ani neplánuju, ale třeba se to v budoucnu bude lépe hýbat. Černé tečky jsou překážky, kterým se ptáci vyhýbají.

Takže pokud mi chcete pomoci, nebo si jen chcete zahrát hru na boha, tak si můžete stáhnout můj program (zatím jen pro Linux, kdyby mi to někdo buildnul v Qt 5.5 pro Win, tak bych ho nesmírně chválil) a snažit se v něm pomocí ovládání nastavit ty správné hodnoty, aby to vypadalo co nejvěrohodněji. Pokud se vám to podaří a následně se dostatečně pokocháte svým stvořením, tak po ukončení programu se vypíše nastavení do souboru initial.txt. Pochlubte se svým nastavením a toho nejlepšího ocením pivem/kofolou… (jen ne Norským).

Výlety a lidé

Zjistil jsem, že zelená oblast v mapách poblíž Moholtu není park, ze kterého Vláďa fotil polární záři, ale hřbitov. O to lepší je to místo na procházku s někým, jste se seznámili a chcete si pokecat :D. Ale na druhou stranu jsem poznal i to místo, odkud se ta polární záře opravdu fotí :).

V neděli nám přijel poslední spolubydlící (skoro bych řekl, že ten sníh přivezl on). Jmenuje se Francesko, studuje elektrické inženýrství a je z Portugalska. Velkým achievementem bylo, že už jsem ho v jeho oboru zvládl poučit (že vysoké napětí bez dostatečného zdroje nezabíjí, příklady: taser, elektrický ohradník a moje historka s 100 kV na CUNI). Po hodinové debatě jsem získal slovní zásobu k fyzice elektromagnetismu a poučil jsem o další aplikaci Ohmova zákona (a Francesko o zákonu zachování energie :D).

S Franceskem jsme v neděli vyrazili na výlet poznávat nejbližší přírodu od Moholtu. Škoda, že nám nepřálo lepší počasí, ale i tak jsme zjistili, že Bymarka nemá patent na krásnou přírodu v okolí Trondheimu. Jen zase polovina fotek utrpěla chybu zápisu na kartu, takže jsem zase omezen ve výběru.

Cíl nedělního výletu.

Ostatní

V přípravě buchet už jsem se poučil a nyní zvládám spolupráci se surovinami i troubou mnohem lépe. Můžete posoudit sami:

Jen jsem si stále nezvykl na velké plechy. A tyto buchty už nikdy nebudu jíst doma tak rychle, když jsem zjistil, jak dlouho se to dělají.

Jednoduchá bábovka. V češtině máme tak krásnou rozmanitost pojmenování buchet (bábovka, bublanina, koláč…) a zde všemu říkám cake. Na to si stále nemůžu zvyknout.