Jak jsem naznačil v předchozím příspěvku, NTNU (tedy jeho sekce pro spolupráci se zahraničím) se o nás celkem pěkně stará a nabízí nám různé informační a seznamovací aktivity. Přesněji ty informační jsou (velmi doporučené) pro všechny, zatímco seznamovací jsou doplňkové, za poplatek asi 750 Kč.

Seznamovací aktivity jsou různé zážitkové akce, které jsou sice zajímavé i samy o sobě, ale hlavním cílem je odbourat vzdálenost mezi studenty a donutit je se seznámit. To mi vcelku vyhovuje a jsem ve výsledku za všechny tyto akce rád. Tak teď už konkrétně k aktivitám.

Středa

Orientační týden začínal již ve středu, 6. ledna. Tou dobou jsem se motal po letištích, popřípadě pozoroval Evropu z výšky, takže aktivity můžu pouze zreprodukovat podle vyprávění ostatních.

Ti, co přijeli už na středeční aktivity, před starou hlavní budovou NTNU (fotka od někoho z NTNU I).

Po registraci měli všichni společně přednášku o Norsku a Trondheimu. Podle vyprávění byla přednáška opravdu vtipná, ale ne zas tak poučná ‒ spoustu věcí byly všeobecné znalosti (jako například vztah Norů se Švédy). Tedy alespoň podle ostatních jsem nepřišel o žádnou zásadní vědomost.

Po obědě, během kterého se ochutnával i obávaný (nebo oblíbený? ;)) hnědý sýr, se konaly Trondheim games (tak zde jsem se rozhodl, že ne vše musím pro blog překládat, Trondheimské hry mi prostě znělo divně), u kterých mne moje nepřítomnost mrzí více. V centru Trondheimu musely týmy dohledávat různé informace, a tak se pěkně seznámili se městem. Centrum si jednoduše budu muset projít a poznat sám.

Ochutnávka hnědého sýra s něčím v ruce, čím jde zajíst, nebo zapít (fotka od někoho z NTNU I).

Večer, po tom, co jsem přijel, se konal filmový večer. Toho bych se teoreticky mohl zúčastnit (chyběl mi jen pásek, že jsem za aktivity zaplatil), ale já se na něj kvůli únavě nešel. Na tomto večeru byl Thomas, proto přišel až kolem 23. hodiny, kdy jsme se seznámili.

Čtvrtek

Ve čtvrtek ráno jsem se zaregistroval jako pozdě příchozí. Dostal jsem spoustu informačních letáků, map, ale i tričko.

Vzorný student NTNU, ale neznám jeho totožnost.

Na registraci jsem se seznámil se skupinkou Srbů, kteří jsou zatím jediní informatici (konkrétně tedy grafici, všichni ze stejné fakulty), na které jsem narazil. Je to skupinka super lidí, jen mi vadí, že spolu občas mluví Srbsky (já záměrně české studenty nevyhledávám, abych se češtině vyhnul). Naštěstí jsme se měli na další aktivitu promíchat do týmů tak, aby spolu nebyli ti, kteří byli ve skupince na Trondheim games. Takže se skupina Srbů rozsekala a Srbsky se skoro nemluvilo.

Týmová aktivita se jmenovala 63° Degrees North (Trondheimem leží na 63° severní šířky). Aktivita se měla konat venku, konkrétně u tvrze (Kristiansten Fotress), ale kvůli teplotě -13 °C se nakonec konala v univerzitním kampusu (z části uvnitř, z části venku).

Tady jsme měli v těch -13° hrát.

Týmy soupeřily po čtveřicích, přičemž jsme moc šikovní nebyli. Když jsme se snažili organizátory přechytračit, tak nám to zakázali, když to dělali ostatní, tak jim to vycházelo (umím náš neúspěch svést na smůlu :D). Příklad aktivit: házení vajíček ve štafetě, kuželky v podobě špalků, 2 lidé stojí na bednách a tahají za provaz tak, aby shodili toho druhého a mnoho dalších. Vše bylo doprovázeno kvízem, který by bez internetu vyřešit nešel, ale s internetem byl často až moc jednoduchý. Ale celkově bylo soupeření zábavné a hlavně jsme se jako skupinka dobře seznámili.

Po hře a obědu (pizza místo slíbeného matpakke) následovala informační přednáška na téma studium na NTNU. Byla dost přínosná, škoda, že všechny informace nebyly napsány v checklistu, který jsme dostali při registraci (checklist není aktualizovaný, takže například některé studijní záležitosti jsou dnes nahrazeny Androidí aplikací, o které jsme se dozvěděli jen na přednášce). Já potom ještě využil možnosti diskuze po přednášce, kde jsem poprvé narazil na českého studenta (moje snaha mluvit na něj anglicky dlouho nevydržela).

Po přednášce jsme si mohli koupit norskou sim kartu (moje norské telefonní číslo je +47 4656 3488, ale jsem dostupný i na českém čísle) a popovídat si se studentskými spolky. Například má NTNU famfrpálový tým, dále se zdě představovaly 2 spolky organizující párty. Ale spolek spravující studentské chaty zde nebyl :(. Vše kompenzovala alespoň rozdávaná čokoláda :D.

Den byl dlouhý, já přišel domů unavený a po večeři jsem ještě dodělával nějaké povinnosti pro MUNI, takže jsem večer nikam nevyrážel.

Pátek

V pátek a sobotu jsme si mohli sami zvolit, jaký program chceme. V pátek jsme měli jít na výlet do Bymarky, možnost volby byla v denní době. Ráno za východem slunce, v průběhu dne, nebo večer za západem (ráno a večer jsou značně relativní pojmy, jelikož východ slunce byl krátce před 10 hodinou, západ již v 15:00, více o délce dne si přečtěte třeba zde).

Výhled na Trondheim z Bymarky.

Výlet za východem, nebo západem slunce se propagoval jako chůze za tmy s loučemi, ale kvůli riziku požárů (při -16 °C je všude sucho a před nějakou dobou zde měli rozsáhlé požáry) účastnící dostali pouze čelovky.

Slunce!!!

Já jsem si zvolil výlet v průběhu dne, za což jsem rád. Skupinka, která šla za východem slunce totiž měla -20 °C, navíc hůře viděli led, takže neustále padali, takže neprošli celou trasu a cestu si zkrátili rovnou k chatě. Nás už doprovázelo slunce, takže se dobře fotilo a skoro nikdo nepadal. Také teplotu jsme měli o trochu lepší, pouze -16 °C u chaty, takže tak -18 °C na vrcholu Bymarky (dokud nefoukalo, tak to bylo v pohodě).

Zase slunce!!! A lidi. Všichni jdou po kraji, protože střed neuvěřitelně klouzal, což už jsme díky sluníčku viděli.

Po výšlapu na vrchol následoval přesun do chaty Studenterhytta. V chatě nám vysvětlili, jak funguje systém studentských chat, zmínili se o možnosti stát se dobrovolníkem (ubytování a jídlo za práci) a my jsme se mezitím ohřáli. Po chvíli diskutování se správcem chaty jsme dostali palačinky a čaj, což po té zimě bylo naprosto úžasné.

Pohled na nefunkční vlek při cestě na vrchol. Fotka je podexponovaná, což se mi líbí, jelikož to zvýrazňuje barvy okolí.

Nekonkrétní, ale hezký pohled z vrcholu. Směr od Trondheimu. A já se učil ovládat foťák v rukavicích, protože jsem nechtěl přijít o ruce (a fotka má uměle vyváženou bílou, měla být víc do žluta).

Pak už jen návrat z prosluněných kopečků Bymarky do Trondheimu, kde slunce už zapadlo.

Los nad krbem v chatě Studenterhytta.

Jelikož aktivita skončila celkem brzy, tak mi zbyl konečně nějaký čas na: nákup peřiny a polštáře, nákup větší zásoby jídla a pak již zmíněná společná příprava večeře se spolubydlícím Thomasem. A jelikož byl pátek, tak jsme také pak šli na studentskou párty. Nejdůležitější debata byla s Němci a Lichtenšteincem o tom, kdo má lepší pivo. No, mám za úkol někdy ochutnat Liechtensteiner Brauhaus :).

Sobota

V sobotu jsme si také mohli vybrat, buďto taneční, nebo escape room. Jelikož jsem escape room chtěl vyzkoušet už v Brně, tak jsem zde neváhal.

Sice budu psát co nejobecněji, ale pokud chcete mít 100% jistotu, že se nedozvíte něco, co byste o escape room nechtěli vědět, tak raději běžte na konec dne. Před odstavcem s nejvíce konkrétními myšlenkami je ještě jedna výstraha.

Hned ze začátku dávám lidem z NTNU International velké uznání, že si postavili vlastní escape room. Prý navíc museli přesvědčovat univerzitu, aby jim tuto aktivitu povolila, protože to lidem z vedení znělo nebezpečně (a to jako opravdu ty studenty zamknete? :D). Docela mne to vede k přemýšlení, jak by to šlo realizovat u nás (Spolek přátel severské zvěře by klidně něco takového realizovat zvládl). Další velké uznání za to, že se do toho pustili bez zkušeností s přípravou něčeho podobného (obecně jakýchkoliv puzzle hunting her). Možná kvůli tomu se dle mého některé věci trochu nepodařily, protože místnost nebyla otestovaná (to, že něco podobného se musí testovat kolikrát to jen jde, už celkem dobře znám :D). To si odskálaly první 2 týmy ‒ ten první prý dokonce končil tak, že jim vedení diktovalo, co udělat, aby mohli říci, že nějak prošli.

Líbilo se mi, že hra měla příběh. Trondheim je v obsazení zlými Švódy z východu (pozn: nejedná se o překlep, nezaměňovat fiktivní Švódy s žádným reálným národem v EU; originálně v příběhu Swöds), kteří v kampuse NTNU zorganizovali svůj štáb. My jsme skupinka 7 (pozn: nakonec jen 5) agentů, kteří se do štábní budovy dostali zrovna v době, kdy tu nikdo není. Naším úkolem je najít magický hnědý sýr, který nám dá sílu a zástavu s Norskou vlajkou, se kterou máme z místnosti vyběhnout a pomocí síly, kterou nám dodává hnědý sýr, Švódy vyhnat.

Hlavně zde jsou konkrétní informace: Místnost měla asi tak 3x5 metrů (byli jsme rádi, že nás bylo jen 5, víc by se nás tam se vším tím harampádím nevešlo). Bylo v ní obrovské množství různých materiálů, spousty (asi 20) truhlic se zámky na tří až čtyřmístný kód. Některé byly také zamčeny běžným klíčem, nebo zde byla jedna tajuplná skříňka bez jakýchkoliv otvorů. Cílem bylo otevřít všechny zámky. Tento cíl byl dosti nereálný, takže po zkušenostech s 3 týmy před námi nás dost navigovali (což mne celkem mrzelo, protože jsme skoro neměli čas se nad věcmi zamyslet). Nejvíc mne štvalo to, že když jsme našli nějaký kód, tak jsme začali zkoušet všechny zámky (já jsem se celou dobu snažil hledat souvislosti mezi barvou a číslem zámku a indíciemi kolem nalezeného kódu, která prý neexistovala). Kromě hledání kódů jsme často museli používat důvtip ‒ například jsme v jedné truhle našli magnet, který nám umožnil vytáhnout klíč ze dna PETky, která byla připevněna ke zdi (pěkné, ale přiznávám, že v té hromadě všech možných indícií mne to bez nápovědy co je v místnosti magnetické? fakt netrklo). Postupně jsme ze všech truhel získávali další indície k otevření dveří, za kterými byl schován magický hnědý sýr. Otevřít dveře se nám v časovém limitu nepovedlo, takže jsme přetáhli asi o 5 minut (původní limit byl hodina).

Těch tam bylo…

Po (většinou nelibém) pozření hnědého sýru jsme vítězoslavně vyhnali všechny zlé Švódy zpět na východ. Pak jsme dostali čokoládu na zajezení (pro většinu neoblíbené) chutě a na 4 hodiny jsme si měli najít jinou zábavu. Večer jsme se sešly všechny skupinky, které escape room navštívily a společně jsme se bavili o zkušenostech. Vítězný tým prý zvládl projít téměř bez nápověd, podle slov členů týmu jim ale napovídali také spoustu věcí. K diskuzi jsme dostali kakao a vafle, které kvůli absenci vaflovače byly spíš pafle (vafle tvaru palačinky). Ty jsme mohli dochutit hnědým sýrem (na vaflích je v rozumném množství opravdu v pohodě, ale když je ho moc, tak se mi z něj stále dělá špatně).

Neděle

Nedělní program byl společný a pouze na večer. Dopoledne jsem využil jako možnost konečně dospat spánkový deficit, za což jsem zaplatil velmi krátkou dobou dne (té vzácné doby, kdy je venku světlo). Jelikož venku foukal nárazový vítr, tak jsem zbaběle zůstal v Moholtu a neuskutečnil plán poznávat nejbližší lesy u druhého kampusu NTNU. Zato jsem zvládl kus administrativy a dopsat včerejší příspěvek (a velkou část tohoto).

Večer se konal kvíz, který se celkem podobal Pub-Quizům. Jen neměl jednotící témata a otázky byly trochu víc všeobecnou znalostí, takže většina týmů dosahovala přes 80 % bodů (vítězi asi 92 %). Tentokrát jsem byl v mnohem šikovnější skupince, takže jsme byli asi 3. (ale už na 2. místě bylo několik týmů, takže 3. místo ani nevyhlašovali).

Z kvízu se organizátorům povedlo rychle (ale celkem nešťastně, protože tím zbourali pokvízovou konverzaci) vyhnat spoustu lidí, protože nám řekli, že si u východu máme rozebrat zbytek čokolád zdarma (takže krabice zmizela asi za 10 vteřin, ale i tak velká část lidí, se kterými bych se bavil, odešla).

Kontakty a národnosti

Z orientačního týdně jsem poznal většinu lidí z jiných oborů. Za celý týden jsem potkal jen partu Srbských informatiků a jednoho německého informatika, který skoro nemluví anglicky a ještě studuje hrozný blbosti. (To jako fakt někdo jede na Erasmus, když všude musí chodit se svým kamarádem, který mu toho dost překládá? Anglicky ani neumí popsat předměty, co zde chce studovat a když z něj páčíte, jakou má motivaci si dát tyhle předměty, tak řekne, že jen podle názvu, protože obsahu kurzu moc nerozumí…).

Parta Srbských informatiků na prvním dni orientačního týdne (fotka od někoho z NTNU I).

Shánění informatických kontaktů tedy nemělo smysl, protože stejně nikdo nechce studovat to co já. A odkud jsou ostatní studenti, kteří se účastnili orientačního týdne?

Skoro polovina studentů je z Německa, žádný jiný stát nemá zdaleka tak velké zastoupení. Navíc Němci neustále mluví německy, což přilákává další a další Němce. Za celou dobu jsem narazil na 5 studentů z ČR, přičemž jednu dvojici jsem úplně odignoroval, protože se ke skupince, co mluví česky přidávat nechci (vadí mi to u Němců, nebudu to dělat taky). Jedna Češka tu studuje celého magistra nějaký Norsko-Český obor. A dnes (pondělí, ale to nemělo být v příspěvku o orientačním týdnu) jsem konečně potkal druhého studenta z FI (Matúš Šmýkala). Ten také nebude mít předměty co mám já, navíc ještě řeší trable s uzavíráním předmětů na FI, aby mohl postoupit do tohoto semestru.

Kromě skupinky Srbů se zde ještě skupinkují Francouzi a Poláci a párují (myšleno počtem) Španělé (často kvůli angličtině). Když přidám jednotlivce z Beneluxu a holku z Austrálie a Běloruska, tak asi končí výčet všech zemí, odkud zde někoho znám.

Příští příspěvek asi po víkendu, na pátek, sobotu a neděli už jsem si domluvil aktivitu.